NAŠE PŘÍPRAVY NA ZM
NAŠE PŘÍPRAVY NA ZM
Našim letošním cílem ve zkouškách jsou nejen agiliťácké A1, ale i podzimní zkoušky dle NZŘ - ZM. Vloni jsme byly ke konci roku s Ebinkou akční. Od září do listopadu jsme zvládly 4 zkoušky v poslušnosti. Byly to ale pouze ty základní, které nám zas tak velké problémy nedělaly.
Teď už to tak jednoduché nebude. Panička nemá moc oblíbené stopy. Asi ví, že Ebča není žádný rodilý stopař, tak to učení stále oddalovala. Ale protože odjíždíme v dubnu na výcvikový tábor v poslušnosti do Zbraslavi u Brna, nechce si trhnout ostudu a trénujeme. Ovšem nic moc :-)
STOPA
Nácvik jsme začaly rovinkou. Do každé šlápoty dám pamlsek ( kuřátko, jatýrka, piškoty, sýry, maso, salámy, kabanos, párek ) Postupně jsem rovinky prodlužovala. Od kamarádky Páji jsem dostala kovovou tyčku k nášlapu, tak už pracně nehledám začátek stopy. Chvili postojím, podupu, opráším se, položím dobrotu, zapíchnu tyč a hurá na procházku v trvalé předklonu. Nahoru, dolů, nahoru, dolů :-) ach ty moje záda :-)
Chtěla jsem si to ulehčit a dávat Ebči dobrotu až tak do každé třetí stopy, ale chodila mi do boku, zbrkle, zvedala hlavu. Takže jsem se alespoň na začátku stopy musela vrátit k tomu, že dávám pamlsek do každé šlápoty. Po chvíli se sklidní a už trpělivěji hledá. ( pomohlo taky vodítko podsunuté pod přední tlapkou dle rady vedoucí-nezvedá tak hlavu ) Je do všeho hrozně hrk brk. Když vidí, že beru z batohu věci na stopování, trpělivě leží odložená a ani se nehne. Ovšem jak si ji přijdu vyzvednout, je tak natěšená, že se nedokáže v tu chvíli pořádně soustředit. Musím se naučit , jak ji sklidnit. Zatím se moc nedaří. První třetinu stopy spěchá, pak se uklidní. Chce to čas......
Začala jsem ji asi od pátého pokusu o stopu dělat jeden lom. Nejdřív ostrý, ale ten nám nešel, tak teď tupý a ten je výrazně lepší. ( PORADA S VEDOUCÍMI MÁ VŽDY KLADNÝ EFEKT :-) ) Přejde mi ho asi jen půl metru a po chvíli si najde pokračování stopy. Není to ovšem plynulé , jak bych si představovala.
Na konci stopy vždy položím krabičku se zbytkem dobrot a předmět ( mám kus koberce nebo látky asi 5 krát 7 cm ) Když k nim došla na začátku našeho učení, dala jsem povel lehni. Pak následovala odměna z krabičky a velká pochvala. Miluje balonek, takže po každé stopě si jdeme hrát.Teď už začíná sama předměty zalehávat. :-) POKROK
Chce to spoustu času, trpělivosti a důslednosti. Uvidíme na podzim.....
OBRANA
S výcvikem obrany zas tak velké problémy nemáme. Ebča je hodně vzrušivá, takže přímo šílí, když vidí oblečeného figuranta. To ji nikdo učit nemusel.
Od začátku měla spíš problém s dobrým zákusem. Je to honácký pes, který spíš štípe , než kouše, tak asi proto kousala víc na přední zuby. Ale s pilným tréninkem, šikovnýma figurantama a zkušenýma vedoucíma se to snad vypiluje k dokonalosti.
Začínali jsme na kůži. Nejdřív v tzv. kruhovce, spolu s ostatními začátečníky, později sami. Postupně, když se naučila lépe zakousnout a držet, přešla na klín. Ten se jí líbil od začátku. Jen s ním neuměla zpočátku dýchat, když si ho nosila. To už zvládla také, tak jsme postoupili o krůček dál.
Nejdřív se cvičilo jen na napnutém vodítku. Na povel DRŽ se zakousla a visela. Pokud se figurant jakkoliv hýbe a přetahuje, je vše OK. Pokud však znehybní, pouští. To by neměla při učení. Takže naši figuranti na to stále myslí a hýbou s klínem. Pokud na ni sáhnou, plácnou, naznačí bičem, probudí to v ní ještě větší chuť a nadšení. Vyzkoušeli jsme i vypuštění na celou délku 4metrového vodítka. To se Ebince líbí. Vrhá se sřemhlav na figuranta. Zdá se mi i ten zákus, že je razantní a plný. Zatím se ze zákusu neutrhla.
Na měký rukáv jsme to zkoušeli zatím jen jednou. S tím budou asi větší problémy. Ebča má spíš kratší mordu, takže zákus na rukáv bude obtížnější.Navíc je dost těžký pro ni na nošení a je tvrdší. Tak uvidíme.
REVÍR
Nácvik revíru jsme začali na 1 maketu. Ebinku mi někdo přidržel, já oběhla s kůží v ruce maketu, dala kůži za záda a vyslala na povel REVÍR. Ebča ze zvědavosti, kde je ta kůže ,vyběhla. Já mezi tím čekala na druhé straně a volala KE MNĚ. Za odměnu se mohla zakousnout a já si s ní pohrála.
Jenže časem jsem zjistila, že balonek je pro ni větší motivací, tak jsem odměnu změnila. Teď běháme na 2 makety, už i dál vzdálené od sebe. Začali jsme s vyštěkáváním figuranta. Na míček. Drží jej v ruce, až zaštěká a sedí u toho, tak jej za odměnu dostane. Baví ji to.
Snad vše do podzimu nějak vypilujeme